Historie

Rehamediku najdete v podhorském městečku Žacléř ležící na náhorní planině v překrásné přírodě východních Krkonoš, známých jako Rýchory. Hory už samy silou své syrově-čisté přírodní krásy léčí mnohé neduhy duševní i tělesné. Nad městečkem se tyčí zámek, dříve hrad zemských pánů, nesoucí jméno Scheczler (německy Schatzlar), jehož první písemná zmínka pochází z roku 1334. Původní název osady v podhradí Bornfloss (později Bernstadt,Schatzlar a Žacléř) zmiňované prvně kolem r.1352, dává výkladem jména tušit, že tu pramenila řeka, a to ne jedna, ale hned řeky dvě, nazvané Bobr a Lesní potok. Díky nadmořské výšce 612 metrů nad mořem tu jinak žádná řeka neprotéká. Každý z obou potoků vtéká do jiného moře. Řeka Bobr je přítokem Odry vlévající se do Baltského moře a Lesní potok vtéká do moře severního.

Od roku 1534 patří žacléřské panství Kryštofu z Gendorfu. V roce 1628 Žacléřem prochází Jan Amos Komenský, který se tu na nedalekém Růžovém palouku loučí s vlastí před emigrací do Nizozemska. Proto je v Žacléři vybudovaná i naučná stezka, která tuto významnou kulturně-duchovní osobnost připomíná. V letech 1766 a 1779 navštívil město císař Josef II., král uherský, nekorunovaný král český a arcivévoda rakouský, který se proslavil o 2 roky později zrušením nevolnictví v roce 1781 a přispěním ke zrušení roboty v roce 1789. Současně skoro čtyřtisícové město Žacléř (lidově Žaclíř nebo Žacl) za svůj pradávný vznik vděčí procházející zemské Slezské stezce, která spojovala Trutnov s Vratislaví. Pro ochranu této stezky byl pravděpodobně ještě ve 13. století na skalní ostruze vystavěn hrad Ccheczler (Žacléř), který dal základ vzniku nového sídla - vsi, později města Bornflos - Bärenstadt - Schatzlar - Žacléř. Předpokládá se, že hrad vznikl v průběhu kolonizace Čech za vlády Přemysla Otakara II, někdy kolem roku 1260.

V roce 1677 byl Jezuity, na místě zchátralého (původního), postaven kamenný kostel. Ten byl stejnými majiteli výrazně přestavěn v barokním stylu v roce 1732 a vysvěcen jako kostel Nejsvětější trojice. U kostela jistě od prvopočátku stála fara. Původní dům shořel při velkém požáru v roce 1782. Na jeho místě byla postavena v roce 1791 v klasicistním stylu současná fara (č.p. 2).

V blízkosti kostela s přilehlým hřbitovem a již zmíněnou farou se Rehamedika nachází. Příjezdová cesta vede z trojúhelníkovitého, historicky zajímavého, náměstí v jehož jihovýchodním úhlu pokračuje úzkou silnicí vedoucí skoro až symbolicky nad strmou roklí kolem vchodu do chrámu k označené vstupní bráně objektu nemocnice. Rehamedika se nachází v budovách menšího špitálu založeného kolem r.1901. Nemocnici proslavil doktor Heinz Hawliczek, který vůbec jako první použil k léčení zlomenin kostí metodu ozařování léčebnou energií, jejíž skutečný charakter se již dnes bohužel nedá zjistit vzhledem ke ztrátě zařízení a písemností během 2.sv.války a v období poválečném. Ve špitále sloužily do konce čtyřicátých let řádové sestry slezské větve kongregace sv. Hedviky. Jako okresní nemocnice sloužila do konce let osmdesátých.